Na obloze je jedna zajímavá hvězda — tedy z dálky vypadá jako hvězda. Ve skutečnosti je to planeta Mint 20. Na té planetě žijí Mintoni, modří tvorové. Jsou jich tisíce, ale mezi nimi byste našli jednoho menšího Mintona. Jmenuje se Monty. Monty byl menší než ostatní Mintoni a každý Minton, který ho potkal, se mu za jeho výšku posmíval.
Jednoho dne Monty raději zůstal doma a četl si knížky Legends of Gron Minimton, Mux Treee, až narazil na knihu, kterou napsal jeho dědeček: Secrets of Montuexn, autor Kryten Montoč. Monty se do knihy začetl a dozvěděl se, že Montax je krystal, který plní přání. Neváhal ani minutu, vytrhl mapu z knihy a vydal se Montax hledat.
Cestou potkal Monohta, který se mu hned začal posmívat: „Nazdar, prcku!“ Monty mu ale odpověděl: „Chtěl jsi říct pane Krystelu.“ Monoht si s tím začal lámat hlavu a Monty šel dál.
U temné bažiny potkal Jima. Monty mu řekl: „Směj se, směj se! Na co čekáš?“ Jim se ale nezasmál. Jen se podíval na mapu a zeptal se: „Hledáš Montax?“ Monty přikývl. Jim odpověděl: „Věřím, že to není nemožné. Také ho hledám. Můžu se podívat do mapy?“
Monty si uvědomil, že Jim je jediný Minton, který se mu nikdy neposmíval. Proto mu mapu ukázal. Jim navrhl: „Můžeme jít spolu.“ A tak se vydali na cestu. Nejprve šli přes les. U veliké hory vstoupili do opuštěných dolů, aby si zkrátili cestu. Potom šli přes louky a další lesy, až konečně našli pyramidu.
Monty byl šťastný, že jsou na místě. Rozběhl se k pyramidě, ale najednou uslyšel: „Stůůůůůůj!“ U pyramidy stáli Jake a Dean — obrovští strážci pyramidy. Byli dvakrát větší než běžný Minton, měli na sobě brnění a helmu. Monty si proti nim připadal jako mravenec.
Jake promluvil hlubokým hlasem: „Pohrávat si s Montaxem je velmi nebezpečné.“ Dean dodal: „Jděte domů, zde nemáte co pohledávat.“ Monty s Jimem se zalekli a otočili se zpět k lesu. Ale domů nešli. Začali vymýšlet plán.
V noci se Monty s Jimem pomalu do pyramidy vplížili. Proplétali se labyrintem chodbiček, až nakonec vešli do obrovské místnosti a uprostřed spatřili Montax.
„Stůj!“ ozval se hlas. Monty se roztřásl a vykoktal: „K-k-kdo j-j-j-si?“ „Jsem Bakajuska,“ odpověděl hlas. „Montax musí být jednou provždy zničen.“ Jim řekl: „Monty, pojďme to promyslet...“
Monty ale toužil po svém přání. Byl jako smyslů zbavený. Rozběhl se k Montaxu, chytil ho pevně do ruky a vykřikl: „Přeji si být velký!“ Ozvala se obrovská rána. „Kdyby tak menší poslouchali...,“ řekla Bakajuska a rychle zmizela v labyrintu pyramidy.
Monty se začal proměňovat. Začal růst. „Konečně se mi nebude nikdo posmívat! Smát se teď budu já!“ Jenže při růstu se začal měnit na netvora. Jeho tělo získalo fialovou barvu, oči se mu zbarvily do červena a ovládla ho temná síla Montaxu.
Přestal se ovládat. Napadl město Balancov. Mintoni panikařili. Monty pod vlivem Montaxu vytvořil ohnivé lebky, které ničily vše, co jim přišlo do cesty.
Najednou se objevil maličký zelený tvor jménem Rostlinka. Byl malý, ale vládl mocí dobra a dokázal ohnivé lebky ničit. Když Monty viděl, že někdo tak maličký dokáže pomáhat ostatním, začal si i přes sílu Montaxu znovu uvědomovat sám sebe.
Ve svých myšlenkách bojoval proti síle Montaxu, která ovládla jeho mysl, a uvědomil si, že ničit město není správné. Z celého srdce si přál být opět jako dřív. Myslel na to tak mocně, že jeho tělem projela obrovská síla. Objevila se oslňující záře.
Když světlo opět zhaslo, Monty byl znovu malý. Ale byl šťastný, že už z něj není obrovská příšera. A z Montaxu zbyly jen střepy...
