Údolí bylo tiché skoro až příliš. Když se ale zvedl lehký vítr, kameny rozeseté po zemi začaly vydávat jemné tóny. Některé zněly hluboko, jiné tenčeji a výš.
Mintons se zastavili a chvíli nikdo nemluvil. Stačilo poslouchat. Monty si všiml, že kameny nehrají náhodně. Zdálo se, že si odpovídají, jako by si mezi sebou šeptaly velmi starou písničku.
Když vítr zeslábl, hudba pomalu ustala. Přesto v údolí zůstal zvláštní pocit klidu. Monty věděl, že některá místa na Mint20 není potřeba pochopit úplně. Někdy stačí, že je člověk opravdu slyšel.